Domů > Rady rodičům

Adaptace neboli obvykle 6 týdenní zvykání si dítěte na nové prostředí mateřské školy a bytí po delší dobu bez maminky jinde než doma je společnou cestou pro všechny zúčastněné, tedy pro dítě, pro rodiče a pro pedagogy.

Tak jako dospělí mohou při vstupu do nového zaměstnání pociťovat obavy z neznámého, nejistotu, trému anebo i strach, tak také děti mohou podobné pocity poprvé při vstupu do mateřské školy zažívat, avšak nemusí nám je vždy sdělit. Některé děti netuší, co přesně je ve školce čeká, ale právě vy, rodiče, jim můžete jako jejich nebližší tuto pro některé nelehkou cestu usnadnit. Všichni přece chceme, aby na konci cesty bylo dítě spokojené, do mateřské školy se těšilo, cítilo se zde bezpečně, prožívalo radostné chvíle a vcházelo tam s úsměvem na rtech.

 

Před vstupem do mateřské školy

Stěžejním úkolem pro rodiče je především být v pohodě, neboť v tom případě bude s největší pravděpodobností v pohodě také jejich dítě. Zde jsou příklady obav rodičů (především pak maminek), které mluví za vše:

„Neumím si představit, jak to Eliška ve školce zvládne, protože beze mě pláče i u babičky.“

  •  Co tím maminka může myslet: Mám strach a nejsem si jistá, zda to zvládnu já.
  •  Jak to může chápat dítě: Maminka se školky asi bojí. Asi tam budu plakat stejně jako u babičky.

 

„Už potřebuje školku jako sůl.“

  •  Co tím maminka může myslet: To, co jsme doma nezvládli, zvládnou ve školce, tam dítě všechno naučí a já budu mít pokoj.
  •  Jak to může chápat dítě: Nejspíš tam musím jít, asi je to fakt důležité, protože v pohádce Sůl nad zlato to tak bylo.

 

„Konečně budu mít chvilku pro sebe.“

  •  Co tím maminka může myslet: Konečně může jít do práce, mezi lidi a nebudu od rána do večera skákat jen kolem dítěte.
  •  Jak to může chápat dítě: Jakou chvilku? Maminka se mnou není ráda?

 

„Ve školce budeš muset poslouchat.“

  •  Co tím maminka může myslet: Občas jsem třeba nedůsledná, takže dítě aspoň zažije, co je důslednost a pravidla a nebudu muset všechno řešit pořád jen já.
  •  Jak to může chápat dítě: Já vím, ale budou tam na mě hodní? Budu rozumět tomu, co po mně chtějí?

 

Zásadním krokem je zjistit si o vybrané mateřské škole co nejvíce informací, zeptat se rodičů dětí, kteří mateřskou školu navštěvují, zhlédnout webové stránky dané školy, seznámit se se zaměřením mateřské školy a nejlépe se osobně do mateřské školy vypravit (například v Den otevřených dveří).

 

Bližší informace nabízí Desatero pro pohodový vstup do mateřské školy

1. Před nástupem do mateřské školy se s dítětem projděte po okolí mateřské školy, prohlédněte si společně budovu školky, školní zahradu, její vybavení a sdílejte s dítětem jeho dojmy a pocity, ptejte se na ně.

2. Vyprávějte pohádkové příběhy o dětech, které chodí do mateřské školy.

3. Vyprávějte dítěti vlastní zážitky o tom, jak jste sami chodili do mateřské školy a jaké to tam bylo.

4. Vysvětlete dítěti, proč musí do školky chodit – protože vy chodíte do práce, kam děti nechodí, a že děti chodí do zase školky, což je taková jejich „práce“.

5. Přijďte se po domluvě do naší školky podívat, prohlédněte si třídy, promluvte si s učitelkou.

6. Zkuste s ohledem na povahu dítěte zmínit výhody školky (hračky, které doma nemáte, noví kamarádi, zajímavé akce a výlety, nové písničky, básničky apod.).

7. Nakupujte oblečení, obuv i věci potřebné do školky společně s dítětem.

8. Pokud znáte dítě, které mateřskou školu navštěvuje a líbí se mu tam, popovídejte si s ním o školce společně s Vaším dítětem.

9. Ulehčete co nejvíce dítěti vstup do školky – naučte ho, aby se samo obléklo, aby si došlo na záchod, dodržovalo základní hygienické návyky, případně si nebálo říci si o pomoc učitelce.

10. Nezapomeňte dítěti zdůraznit, že se na něho budete těšit a sdělte mu, zda si pro něho přijdete po obědě nebo po spinkání. Své sliby splňte.

 

Vstup dítěte do mateřské školy

Po přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání se před samotným nástupem dítěte konají informativní třídní schůzky, kde se rodiče dozví vše, co potřebují.

Po vstupu dítěte do mateřské školy je dobré docházet s ním do třídy, společně si pohrát, seznámit dítě s učitelkou (nejen za pomoci anamnestického dotazníku, který rodič vyplní a přinese při vstupu dítěte do mateřské školy), pomoci mu navázat s ní vztah a také pomoci učitelce dítě blíže osobně poznat (jaké oslovení má/nemá rádo, s čím si rádo hraje, čeho se bojí, v čem je šikovné a v čem ne apod.). Postupně se čas trávený s dítětem ve třídě zkracuje, až nakonec můžete bez větších obav odejít. Jakmile dítě od učitelky získá pravdivé odpovědi na své otázky (Kde je maminka? Proč tu není se mnou? Kdy se vrátí?), získá citovou podporu a začne se ve třídě cítit bezpečně, víme, že udělalo obrovský krok v cestě adaptace.

Velmi důležité je také reálně si naplánovat, kdo bude dítě do školky vodit, vyzvedávat si ho, zda bude dítě ve školce spát, anebo zda bude domů chodit po obědě. Z hlediska adaptace je v prvních týdnech doporučován odchod po obědě, a teprve poté je doporučeno promluvit si s dítětem o posledních kroku po cestě adaptace, a tím je spinkání v jiné než v jeho postýlce. Úkolem rodičů je nastínit odpočinek dítěti jako něco příjemného a potřebného, vybrat s dítětem pyžámko a umožnit mu vzít si s sebou oblíbenou hračku (nejlépe plyšovou), která mu tento nelehký krok může pomoci překlenout. Jakmile dítě odchází se samozřejmostí do postýlky a stejně tak z ní také vstává, je cesta adaptace zdárně u konce.

 

Na co by však rodiče neměli zapomínat

Mámo, táto…

1. Neměj strach, když se od Tebe odloučím, a nemluv o tom přede mnou.

2. Seznam mě s novým prostředím, s kamarády i dospělými osobami v MŠ. Nejdříve za mé nepřítomnosti, a poté podle domluvy s paní učitelkou.

3. Při odchodu do třídy se se mnou rozluč srdečně, ale krátce.

4. Do školky chodím za zábavou a hrou, nikoliv za trest.

5. Pomůže mi, když si z domu přinesu plyšového kamaráda.

6. Nechej mě samostatně jíst a oblékat se. Pomoz mi až tehdy, je-li to opravdu třeba a veď mě k pořádku.

7. Nechávej mě ve školce jen po dobu nezbytně nutnou, v práci také nejsi déle než 8 hodin.

8. Jsem-li nemocný, patřím do postýlky.

9. Neklaď na mě nepřiměřené požadavky, ubližuje mi to.

10. Je-li nějaký problém, řekni to paní učitelce.

11. Najdi si, prosím, čas a zúčastni se se mnou aktivit nabízených školkou.

12. Máš-li první týdny mé adaptace čas a chuť, přijď si se mnou do třídy pohrát.

 

(Citováno z časopisu Poradce pro ředitelky mateřské školy, aktuální informace a praktické rady pro řízení mateřské školy, ročník IV, číslo 1, září 2014, str. 6-11)

separator

Desatero pro rodiče dětí předškolního věku je doporučujícím materiálem určeným rodičům, kteří se zajímají o vzdělávání svého dítěte a vítají přehled základních dovedností, které má dítě mít před vstupem do základní školy. Materiál vytvořila pracovní skupina z řad odborníků na předškolní vzdělávání a pedagogů z praxe.

 

1. Dítě by mělo být dostatečně fyzicky a pohybově vyspělé, vědomě ovládat své tělo, být samostatné v sebeobsluze

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  se pohybuje koordinovaně, je přiměřeně obratné a zdatné (např. hází a chytá míč, udrží rovnováhu na jedné noze, běhá, skáče, v běžném prostředí se pohybuje bezpečně)
  •  svlékne se, oblékne i obuje (zapne a rozepne zip i malé knoflíky, zaváže si tkaničky, oblékne si čepici, rukavice)
  •  je samostatné při jídle (používá správně příbor, nalije si nápoj, stoluje čistě, požívá ubrousek)
  •  zvládá samostatně osobní hygienu (používá kapesník, umí se vysmrkat, umyje a osuší si ruce, použije toaletní papír, použije splachovací zařízení, uklidí po sobě)
  •  zvládá drobné úklidové práce (posbírá a uklidí předměty a pomůcky na určené místo, připraví další pomůcky, srovná hračky)
  •  postará se o své věci (udržuje v nich pořádek)

 

2.  Dítě by mělo být relativně citově samostatné a schopné kontrolovat a řídit své chování

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  zvládá odloučení od rodičů
  •  vystupuje samostatně, má svůj názor, vyjadřuje souhlas i nesouhlas
  •  projevuje se jako emočně stálé, bez výrazných výkyvů v náladách
  •  ovládá se a kontroluje (reaguje přiměřeně na drobný neúspěch, dovede odložit přání na pozdější dobu, dovede se přizpůsobit konkrétní činnosti či situaci)
  • je si vědomé zodpovědnosti za své chování
  •  dodržuje dohodnutá pravidla

 

3. Dítě by mělo zvládat přiměřené jazykové, řečové a komunikativní dovednosti

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  vyslovuje správně všechny hlásky (i sykavky, rotacismy, měkčení)
  •  mluví ve větách, dovede vyprávět příběh, popsat situaci apod.
  •  mluví většinou gramaticky správně (tj. užívá správně rodu, čísla, času, tvarů, slov, předložek aj.)
  •  rozumí většině slov a výrazů běžně užívaných v jeho prostředí
  •  má přiměřenou slovní zásobu, umí pojmenovat většinu toho, čím je obklopeno
  •  přirozeně a srozumitelně hovoří s dětmi i dospělými, vede rozhovor, a respektuje jeho pravidla
  •  pokouší se napsat hůlkovým písmem své jméno (označí si výkres značkou nebo písmenem)
  •  používá přirozeně neverbální komunikaci (gesta, mimiku, řeč těla, aj.)
  •  spolupracuje ve skupině

 

4. Dítě by mělo zvládat koordinaci ruky a oka, jemnou motoriku, pravolevou orientaci

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  je zručné při zacházení s předměty denní potřeby, hračkami, pomůckami a nástroji (pracuje se stavebnicemi, modeluje, stříhá, kreslí, maluje, skládá papír, vytrhává, nalepuje, správně otáčí listy v knize apod.)
  •  zvládá činnosti s drobnějšími předměty (korálky, drobné stavební prvky apod.)
  •  tužku drží správně, tj. dvěma prsty třetí podložený, s uvolněným zápěstím
  •  vede stopu tužky, tahy jsou při kreslení plynulé (obkresluje, vybarvuje, v kresbě přibývají detaily i vyjádření pohybu)
  •  umí napodobit základní geometrické obrazce (čtverec, kruh, trojúhelník, obdélník), různé tvary (popř. písmena)
  •  rozlišuje pravou a levou stranu, pravou i levou ruku (může chybovat)
  •  řadí zpravidla prvky zleva doprava
  •  používá pravou či levou ruku při kreslení či v jiných činnostech, kde se preference ruky uplatňuje (je zpravidla zřejmé, zda je dítě pravák či levák)

 

5. Dítě by mělo být schopné rozlišovat zrakové a sluchové vjemy

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  rozlišuje a porovnává podstatné znaky a vlastnosti předmětů (barvy, velikost, tvary, materiál, figuru a pozadí), nachází jejich společné a rozdílné znaky
  •  složí slovo z několika slyšených slabik a obrázek z několika tvarů
  •  rozlišuje zvuky (běžných předmětů a akustických situací i zvuky jednoduchých hudebních nástrojů)
  •  rozpozná rozdíly mezi hláskami (měkké a tvrdé, krátké a dlouhé)
  •  sluchově rozloží slovo na slabiky (vytleskává slabiky ve slově)
  •  najde rozdíly na dvou obrazcích, doplní detaily
  •  rozlišuje jednoduché obrazné symboly a značky i jednoduché symboly a znaky s abstraktní podobou (písmena, číslice, základní dopravní značky, piktogramy)
  •  postřehne změny ve svém okolí, na obrázku (co je nového, co chybí)
  •  reaguje správně na světelné a akustické signály

 

6. Dítě by mělo zvládat jednoduché logické a myšlenkové operace a orientovat se v elementárních matematických pojmech

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  má představu o čísle (ukazuje na prstech či předmětech počet, počítá na prstech, umí počítat po jedné, chápe, že číslovka vyjadřuje počet)
  •  orientuje se v elementárních počtech (vyjmenuje číselnou řadu a spočítá počet prvků minimálně v rozsahu do pěti, deseti)
  •  porovnává počet dvou málopočetných souborů, tj. v rozsahu do pěti prvků (pozná rozdíl a určí o kolik je jeden větší či menší)
  •  rozpozná základní geometrické tvary (kruh, čtverec, trojúhelník atd.)
  •  rozlišuje a porovnává vlastnosti předmětů
  •  třídí, seskupuje a přiřazuje předměty dle daného kritéria (korálky do skupin podle barvy, tvaru, velikosti)
  •  přemýšlí, vede jednoduché úvahy, komentuje, co dělá („přemýšlí nahlas“)
  •  chápe jednoduché vztahy a souvislosti, řeší jednoduché problémy a situace, slovní příklady, úlohy, hádanky, rébusy, labyrinty
  •  rozumí časoprostorovým pojmům (např. nad, pod, dole, nahoře, uvnitř a vně, dříve, později, včera, dnes), pojmům označujícím velikost, hmotnost (např. dlouhý, krátký, malý, velký, těžký, lehký)

 

7. Dítě by mělo mít dostatečně rozvinutou záměrnou pozornost a schopnost záměrně si zapamatovat a vědomě se učit

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  soustředí pozornost na činnosti po určitou dobu (cca 10-15 min.)
  •  „nechá“ se získat pro záměrné učení (dokáže se soustředit i na ty činnosti, které nejsou pro něj aktuálně zajímavé)
  •  záměrně si zapamatuje, co prožilo, vidělo, slyšelo, je schopno si toto po přiměřené době vybavit a reprodukovat, částečně i zhodnotit
  •  pamatuje si říkadla, básničky, písničky
  •  přijme úkol či povinnost, zadaným činnostem se věnuje soustředěně, neodbíhá k jiným, dokáže vyvinout úsilí a dokončit je
  •  postupuje podle pokynů
  •  pracuje samostatně

 

8.  Dítě by mělo být přiměřeně sociálně samostatné a zároveň sociálně vnímavé, schopné soužití s vrstevníky ve skupině

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  uplatňuje základní společenská pravidla (zdraví, umí požádat, poděkovat, omluvit se)
  •  navazuje kontakty s dítětem i dospělými, komunikuje s nimi zpravidla bez problémů, s dětmi, ke kterým pociťuje náklonnost a se kterými se kamarádí
  •  nebojí se odloučit na určitou dobu od svých blízkých
  •  je ve hře partnerem (vyhledává partnera pro hru, v zájmu hry se domlouvá, rozděluje a mění si role)
  •  zapojí se do práce ve skupině, při společných činnostech spolupracuje, přizpůsobuje se názorům a rozhodnutí skupiny
  •  vyjednává a dohodne se, vyslovuje a obhajuje svůj názor
  •  ve skupině (v rodině) dodržuje daná a pochopená pravidla, pokud jsou dány pokyny, je srozuměno se jimi řídit
  •  k ostatním dětem se chová přátelsky, citlivě a ohleduplně (dělí se o hračky, pomůcky, pamlsky, rozdělí si úlohy, všímá si, co si druhý přeje)
  •  je schopno brát ohled na druhé (dokáže se dohodnout, počkat, vystřídat se, pomoci mladším)

 

9. Dítě by mělo vnímat kulturní podněty a projevovat tvořivost

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  pozorně poslouchá či sleduje se zájmem literární, filmové, dramatické či hudební představení
  •  zaujme je výstava obrázků, loutek, fotografii, návštěva zoologické či botanické zahrady, statku, farmy apod.
  •  je schopno se zúčastnit dětských kulturních programů, zábavných akcí, slavností, sportovních akcí
  •  svoje zážitky komentuje, vypráví, co vidělo, slyšelo, dokáže říci, co bylo zajímavé, co jej zaujalo, co bylo správné, co ne
  •  zajímá se o knihy, zná mnoho pohádek a příběhů, má své oblíbené hrdiny
  •  zná celou řadu písní, básní a říkadel
  •  zpívá jednoduché písně, rozlišuje a dodržuje rytmus (např. vytleskat, na bubínku)
  •  vytváří, modeluje, kreslí, maluje, stříhá, lepí, vytrhává, sestavuje, vyrábí
  •  hraje tvořivé a námětové hry (např. na školu, na rodinu, na cestování, na lékaře), dokáže hrát krátkou divadelní roli

 

10. Dítě by se mělo orientovat ve svém prostředí, v okolním světě i v praktickém životě

Dítě splňuje tento požadavek, jestliže:

  •  se vyzná ve svém prostředí (doma, ve škole), spolehlivě se orientuje v blízkém okolí (ví, kde bydlí, kam chodí do školky, kde jsou obchody, hřiště, kam se obrátit když je v nouzi apod.)
  •  zvládá běžné praktické činnosti a situace, s nimiž se pravidelně setkává (např. dovede vyřídit drobný vzkaz, nakoupit a zaplatit v obchodě, říci si o to, co potřebuje, ptá se na to, čemu nerozumí, umí telefonovat, dbá o pořádek a čistotu, samostatně se obslouží, zvládá drobné úklidové práce, je schopno se starat o rostliny či drobná domácí zvířata)
  •  ví, jak se má chovat (např. doma, v mateřské škole, na veřejnosti, u lékaře, v divadle, v obchodě, na chodníku, na ulici, při setkání s cizími a neznámými lidmi) a snaží se to dodržovat
  •  má poznatky ze světa přírody živé i neživé, lidí, kultury, techniky v rozsahu jeho praktických zkušeností (např. orientuje se v tělesném schématu, umí pojmenovat jeho části i některé orgány, rozlišuje pohlaví, ví, kdo jsou členové rodiny a čím se zabývají, rozlišuje různá povolání, pomůcky, nástroje, ví, k čemu jsou peníze, zná jména některých rostlin, stromů, zvířat a dalších živých tvorů, orientuje se v dopravních prostředcích, zná některé technické přístroje), rozumí běžným okolnostem, dějům, jevům, situacím, s nimiž se bezprostředně setkává (např. počasí a jeho změny, proměny ročních období, látky a jejich vlastnosti, cestování, životní prostředí a jeho ochrana, nakládání s odpady)
  •  přiměřeným způsobem se zapojí do péče o potřebné
  •  má poznatky o širším prostředí, např. o naší zemi (města, hory, řeky, jazyk, kultura), o existenci jiných zemí a národů, má nahodilé a útržkovité poznatky o rozmanitosti světa jeho řádu (o světadílech, planetě Zemi, vesmíru)
  •  chová se přiměřeně a bezpečně ve školním i domácím prostředí i na veřejnosti (na ulici, na hřišti, v obchodě, u lékaře), uvědomuje si možná nebezpečí (odhadne nebezpečnou situaci, je opatrné, neriskuje), zná a zpravidla dodržuje základní pravidla chování na ulici (dává pozor při přecházení, rozumí světelné signalizaci)
  •  zná faktory poškozující zdraví (kouření)
  •  uvědomuje si rizikové a nevhodné projevy chování, např. šikana, násilí

separator

1. Mluvte s dítětem o tom, co se ve školce dělá a jaké to tam je

Můžete si k tomu vzít obrázkovou knížku nebo si popovídejte společně s dítětem, které už do školky chodí - mělo by tam ale chodit rádo, aby vaše dítě nevystrašilo líčením špatných zážitků. Vyhněte se negativním popisům, jako „Tam tě naučí poslouchat!“, „Tam se s tebou nikdo dohadovat nebude!“ a podobně.

2. Zvykejte dítě na odloučení

Při odchodu například do divadla láskyplně a s jistotou dítěti řekněte, že odcházíte, ale ujistěte ho, že se vrátíte. Dítě potřebuje pocit, že se na vás může spolehnout. Chybou je tajně se vyplížit z domu. Dítě se cítí zrazené a strach z odloučení se jen prohlubuje.

3. Veďte dítě k samostatnosti

Veďte dítě k samostatnosti zvláště v hygieně, oblékání a jídle. Nebude zažívat špatné pocity spojené s tím, že bude jediné, které si neumí obléknout kalhoty nebo si dojít na záchod.

4. Dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho případným obavám z nástupu do školky

Ano, rozumíte obavám dítěte, ale ujistěte ho, že mu věříte a že to určitě zvládne, zvýšíte tak sebedůvěru dítěte. Pokud má dítě chodit do školky rádo, musí k ní mít kladný vztah. Z toho důvodu nikdy školkou dítěti nevyhrožujte (dítě nemůže mít rádo něco, co mu předkládáte jako trest) a vyhněte se výhrůžkám typu „Když budeš zlobit, nechám tě ve školce i odpoledne.“

5. Pokud bude dítě plakat, buďte přívětiví, ale rozhodní

Rozloučení by se nemělo příliš protahovat, ovšem neodcházejte ani narychlo nebo tajně, ani ve vzteku po hádce s dítětem.

6. Dejte dítěti s sebou něco důvěrného

Může jít o plyšáka, hračku, šátek, něco, co dítěti dodá pocit bezpečí.

7. Plňte své sliby!

Když řeknete, že přijdete po obědě, měli byste po obědě přijít.

8. Udělejte si jasno v tom, jak prožíváte nastávající situaci vy

Děti dokážou velmi citlivě poznat projevy strachu u rodičů. Platí tu, že zbavit se své úzkosti znamená zbavit dítě jeho úzkosti. Pokud máte strach z odloučení od dítěte a nejste skutečně přesvědčení o tom, že dítě do školky dát chcete, pak byste měli nástup dítěte do školky přehodnotit. Případně se dohodněte, že dítě do školky bude vodit ten, který s tím má menší problém.

9. Za pobyt ve školce neslibujte dítěti odměny předem

Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů a zvyká si na nové prostředí, ale přidá se i strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane. Samozřejmě, že pokud den ve školce proběhne v pohodě, dítě chvalte a jděte to oslavit třeba do cukrárny nebo dítěti kupte nějakou drobnost. Materiální odměny by se ale neměly stát pravidlem, dítě by pak hračku vyžadovalo každý den.

10. Promluvte si s učitelkou

Promluvte si s učitelkou o možnostech postupné adaptace dítěte. Ze začátku můžete s dítětem jít do třídy, dítě může být ve školce jen dvě hodiny.

Copyright © 2017 | MŠ, Brno, Elišky Krásnohorské 15, p.o. | Mapa webu